Skoro by se už zdálo, že v dnešní době zahlcené tunami promo spamů bezvýznamných a netalentovaných pseudo-umělců, kteří se snaží ze všech sil vyrejžovat nějaký ten kousek slávy a money z právě nejvíc cool trendu, není možné najít hudbu v její nejčistší podobě. Z djs a producentů jsou ikony, jejichž profláklé tváře udělají často více rozruchu než jimi nově vydané elpíčko (či mp3 release na Beatportu) a my se při spojování jejich osoby s vlastní hudební produkcí nevyhneme předsudku. Ještě ale není všem dnům konec! Co by se dnes, kdy rychlost a množství informací představuje podstatu univerza, zdálo jako holý nesmysl, je, zdá se, realita. Otázka je, jak dlouho vydrží.
Dubstep je momentálně událostí undergroundu, a jak se nechal slyšet jeden z jeho ambasadorů, wonder kid Ollie Jones aka Skream, už teď je tohle pojmenování hudby nepřesné označení jednoho velkého kulturního fenoménu. Základ fúze hned několika stylů a hudebních vlivů - dubem, reggae, hip a trip-hopem počínaje a technem a minimalem konče, tvoří silně heavy basová linka a kluby v Británii, a postupně také po celém světě, začínají tomuhle novému a nespoutanému zvuku přicházet na chuť. Jeden z nejvýznamnějších labelů s názvem Hyperdub, v němž velí kápo Kode9, pak skrývá perlu, jejíž existenci jsem naznačil v prvním odstavci. Její jméno je 'Burial' a nikdo vlastně neví, kdo to je.
A v tom je ten háček (nebo aspoň jeho začátek). Člověk, o kterém nikdo (tedy zřejmě až na ty, kteří s ním úzce spolupracují) neví, jestli je to ten nebo ta, jak vypadá, kolik mu je a jak se jmenuje, fascinuje od podzimu roku 2005 dubstepovou (a nejen tu) veřejnost svojí silnou atmosférickou hudbou, a ta také zůstává jeho takřka jediným jazykem, kterým se světem promlouvá. Až na pár sporadických a vymodlených interview, které byste spočítali na prstech jedné ruky, za sebe nechává Burial mluvit hudbu a jeden záhadný obrázek. Fígl je v tom, že tohle všechno do posledního beatu vychází. Psychologie nedostatku informací a nulové reklamy totiž v alternativní sféře funguje jako magnet, který, pokud je vydávaný produkt dostatečně silný, k sobě přitahuje oddané fanoušky jako Tiesto silikonové blondýny. 'Hyperdub', na kterém Burial svoje desky vydává, volí právě tuto taktiku a spolu s výraznou kontrolou kvality releasovaného materiálu, sklízí největší úspěch.
Kombinace nesporného talentu, originality, nevídané muzikální syrovosti a nedostatku informací se tak jeví jako naprosto ultimátní a srdéčko toho nejnáročnějšího fanouška zákonitě musí zaplesat. Burialův stejnojmenný loňský debut byl plný špinavých zákoutí dešťem zalitého nočního londýnského předměstí; opuštěných starých zrezivělých továrních hal, a vůbec pošmourná atmosféra dominovala celému longplayeru. Chystané nové cd, které by mělo na pulty obchodů dopadnout 5. listopadu, pak slibuje hřejivější vibrace, unikátní práci s dámskými vokály a hořkosladké šeptání. Tímto směrem už také směřovaly poslední Burialovy produkce, nedávný singl Ghost Hardware se na 'Untrue' objeví, brilantní Unite pak zůstává licencované na kompilaci Box Of Dub. Právě druhá jmenovaná skladba je ale instantní klasikou a patří vůbec mezi to nejlepší, co tenhle rok na poli elektronické hudby vzniklo.
2 komentáře:
Jsem zvědavej, kdy ho to přestane bavit :-)
Btw: takovou hudbu si v klubu nedokážu představit :-)
Myslim, že ho to bavit nepřestane. On je v tomhle, zdá se, hodně zásadovej a po obrovském úspěchu toho prvního alba se teď v posledním rozhovoru nechal slyšet, že si musel dát nějakou dobu pauzu, aby si znovu uvědomil, proč chce v prvé řadě hudbu dělat. On nechce nikde vystupovat ani aby o něm nikdo věděl, že jsou to jeho skladby.
Jinak zrovna tenhle track asi fakt do klubu moc nepatří, jinak v dupstepu je ale toho našláplejšího materiálu taky spousta. Je to hodně univerzální hudba.
Okomentovat