DJ Burial

To poslední, co bych od Buriala čekal (kromě toho, že by na myspace uploadnul svoji fotku se jménem) by asi bylo, že by namíchal mixovanou kompilaci. Včera se ale internetem rychle začala šířit zpráva, že tenhle neznámý Londýňan bude mít na starosti další vydání kompilace DJ-Kicks. O něco později byla zpráva podložena oficiálním mailem labelu Studio !K7 a konec června se tak stane dalším vyhlíženým termínem.

Faktem je, že DJ-Kicks je série, která právě dává šance spíše jinak čistě producentským jménům nebo dokonce kapelám (Four Tet, Hot Chip a další), přesto je výběr Buriala, který atmosféru raveu zná pouze z vyprávění svého staršího bratra a na mixák pravděpodobně často nesáhne, poněkud překvapivý. Webová šuškanda už prozrazuje, že Burial sáhnul po kombinaci svých oblíbených dubstepových, techno a dokonce r'n'b desek a pravděpodobně je prohnal svým starým dobrým SoundForgem - neboli obohatil je o svůj nezaměnitelný sound.

Každopádně je co se zatajeným dechem očekávat a pár měsíců teď jenom odhadovat, zda Burialovo renomé náhodou vinou přehnaně velkého sousta neutrpí a nebo zjevný talent a láska k hudbě převáží a mladý Brit si tak jenom upevní už dostatečně neotřesitelnou pozici v hudebním undergroundu.

Ženy za pultem

Taky vám dělá problémy představit si, jak příslušnice něžného pohlaví sedí ve studiu (případně u kompu), kroutí korekcemi, mačká čudlíky, kliká myší, tiskne klávesy a ... skládá vlastní hudbu? Ke sporáku ji postavit, prachovku do ruky jí vrazit, mimino v podpaží... už je to lepší? Ale dost šovinismu. Když se dokáže hudebně vyjádřit inteligentní žena, je to minimálně oživení a často i víc než to. Odfiltrujme tedy ty, které dokázaly ve správnou chvíli správnému klackovi roztáhnout nohy a zaměřme se na ty, co působí především v podzemí - tedy undergroundu - a skutečně si vystačí samy. Nebo si maximálně přiberou kolegyni.

Ellen Allien je jedna z největších postav německého techna. Stačí, že je šéfová takového labelu, jako je BPitch a respektu si zaslouží vrchovatě. Navíc je i schopná eklektická djka s potřebnou dávkou risku a vkusu, což pravidelně dokazuje úspěšnými kompilacemi - naposledy tenhle rok se čtvrtým dílem kompilace Boogybytes, umíchaným z poctivého vinylu. Když jde ale o komponování hudby, Ellen si k sobě ráda přibírá komplice, a protože je chytrá, dělá to šikovně a na výběr pečlivě dbá. Z poslední kooperace s Apparatem rozhodně spíše vytěžila a ačkoli se pro svoji letošní čtvrtou sólovou desku rozhodla pro daleko méně zvučné jméno, vše nasvědčuje tomu, že z toho opět bude sukces. S albem 'SOOL', které by mělo v pozdním květnu dopadnout na všechny police kvalitních obchodů s muzikou, se Ellen spojila s berlínskou experimentalistkou AGF (Antye Greie-Fuchs) a na rozdíl od většiny svých německých kolegů se nebojí už dopředu označit svůj výtvor jako minimalistický (to slovo už přece není cool, ne?), jemný a záhadný.

Těžko říct, jak velký vliv měla při tvorbě desky vyvolená AGF, ale soudě podle jejího letošního longplayeru, byla by skoro škoda, kdyby hlavní slovo měla Ellen. Antye, sama se prohlašující za básnířku, spisovatelku a hudební skladatelku, totiž na 'Words Are Missing' pomocí nejrůznějších hrátek se svým hlasem, písmeny a vším možným docílila skoro až unikátního projevu, který by se asi jinde hledal marně. Ať už jde o odříkávání abecedy v rytmu svižného IDM techna (skladba 'Cognitive Modules Party II' a 'Ooops For Understanding III'), nebo o dechová cvičení oscilující mezi lehkým vánkem proudícím škvírou mezi rty a řevem raněné matky bránící své mladé ('Presswehen' - tohle je skutečně až děsivá věc), jde vždycky o maximálně působivou, energií nabitou, temnou hudbu (nebo chcete-li shluky zvuků - podle toho, co považujete za hudbu a co už ne).

Zasloužená reputace Ellen a její výběr 'engineera' (engineerky, ať feministky nemají problém), slibují mnohé - teď už jenom doufat, že to skutečně vyjde. Anja Schneider letos s debutovým albem neodstartovala 'rok dam německého techna' zle, je na co navazovat.

Ellen Allien website
AGF music