Best New Music

Atlas Sound - Winter Vacation [Kranky]
Bradford Cox trpí Marfanovým syndromem, zpívá v kapele DeerHunter a nedávno vydal pod krycím jménem Atlas Sound debutové album s názvem 'Let the Blind Lead Those Who Can See But Cannot Feel'. V 16ti trávil se svou chorobou dost času v nemocnici a směs bolesti a osamění jako by se projevila i do jeho solové nahrávky. V jeho hudbě se mísí post-rockové kytary, zasněné plochy, občas elektronické samply a hlavně nezaměnitelný vokál. Celé album je vynikající a používám ho v poslední době často, když prostě chci poslouchat příjemný zvuk a nic víc - to ale neznamená, že mu chybí highlighty. Tím největším je pro mě 'Winter Vacation' - euforický pop podložený rovným minimal techno beatem a vokálem, který má v sobě utrpení a naději zároveň. Doslova mi z toho vlhnou oči. Stream na myspace obsahuje (nejlepší) albovou verzi, Cox si zároveň vede blog, na kterém zadarmo (vy)dává velké množství své muziky. Na youtube pak koluje záznam Winter Vacation z jednoho live vystoupení.

Johnny D - Orbitalife [Oslo]
Oslo je jeden z mých oblíbených labelů z poslední doby. Vznikl teprve loni, ale zatím co release, to záruka kvalitního deep/tech-houseu. Titulní věc z posledního EP Johnnyho D zatím patří mezi to nejlepší a především díky línému, ne-úplně-zřetelnému vokálu připomíná loňský hit 'Mumbling Yeah' (no. 2 v mojí chart za rok 07). Oproti němu má ale o něco vyšší bpm a zřetelnější houseový základ. Podupávání nohou do rytmu je tady samozřejmost, tohle mě přímo zvedá ze židle (přestože to není žádný lomcovák). Už se nemůžu dočkat, až si to někde (snad brzy) zahraju live. Juno nabízí pravděpodobně nejlepší sample, který docela dobře vystihuje vše podstatné.

Shackleton feat. Vengeance Tenford - Death Is Not Final [Skull Disco]
Tak dlouho Shackletona spojovali s dubstepem, až se rozhodl udělat všechno pro to, aby se téhle nálepky zbavil. Spolumajitel labelu Skull Disco sám prohlásil, že by nerad patřil do jedné škatulky a následně svoje tvrzení sám dokázal novou deskou 'Death Is Not Final'. Na té se zbavil lámaných bicích a svoje trademarkové perkusivní hrátky podložil pravidelným beatem. Co se ale nemění, je pochmurná nálada, která se táhne celou Shackletonovou diskografií; tady je navíc, troufám se říct, nejintenzivnější od dob jeho největšího hitu Blood On My Hands. Pěkné samply jsou na boomkat.com.


Thomas Brinkmann - When Horses Die... [Max Ernst]
Vždycky když 'objevím' další význačnou postavu světového techna, o které jsem donedávna neměl ani ponětí, připomene mi to, jak málo vím o elektronické hudbě. Brinkmann má za sebou deset let vydávání více či méně experimentální hudby, která pravidelně vyvolávala protichůdné reakce. Na poslední desce 'When Horses Die...' snad poprvé úplně opustil svět taneční hudby, přidal svoje recitace a pokusy o zpěv (sám tvrdí, že zpívat neumí) a cdčko odzhora dolů naplnil sytě temnými, industriálními, depresivními nahrávkami. Jako vlivy mimojiné uvádí Trenta Reznora (Nine Inch Nails) nebo Joy Division a jedním dechem dodává, že neví, co má dnes považovat za skutečné nástroje. 'When Horses Die...' je, stejně jako její obal, nádherně černá deska, a zatím pro mě tenhle rok nemá konkurenci.
Ukázky k celému cd jsou k nalezení snad na všech dobrých online shopech, na indie serveru xlr8r pak nedávno vyšel s Brinkmannem krátký rozhovor, který je i přes občas hloupé otázky poměrně dost zajímavý. Brinkmann totiž dokázal na některé docela obyčejné dotazy odpovědět skoro až filozofickou úvahou.

Hercules & Love Affair - Blind [DFA]
Tomu, že se vrací disco a house se vším všudy, by se dal věnovat celý jeden článek. Ve zkratce - je to dobře. Dost bylo toho nemuzikálního 'electro' nonsensu. Hercules & Love Affair s aktuálním stejnojmenným albem reprezentují spoustu toho, co stálo u vzniku houseu - od výrazných melodických nápadů a tradiční písňové struktury po čtyřprocentní vokály - ale netěží jenom z minulosti a přidávají notnou dávku originality a původnosti. Zpěv Antony Hegartyho je natolik výrazný, že při prvním poslechu jsem měl pocit, že do songu vůbec nezapadá, ale s přibývajícím časem jsem pochopil, že je prostě jenom součástí nezaměnitelného zvuku celého projektu. Když se to vezme kolem a kolem, 'Blind' je v podstatě pop, ale moc moc dobře provedený, s potenciálem časem oslovit i mainstream. Takové skladby jsou víceméně unikát, ale 'Blind' mezi ně patří. Jeden z největších hitů roku 08 a (doufejme) jedna z prvních vlaštovek směru, kterým se bude v následujícím období house čím dál víc ubírat.
Track má oficiální videa, dokonce i k sedmiminutovému club mixu, který je z celého singlu asi nejvydařenější (veterán Frankie Knuckles odpustí).

Lee Jones - Aria [Aus]
Jsou tracky, při jejichž poslechu má člověk pocit, že hudba vlastně funguje hrozně jednoduše. Často je to známka kvality a určitého stupně geniality a taková je i 'Aria'. Stačí pár šikovně po sobě jdoucích tónů a máte unikátně hořko-sladkou, nevinnou melodii, potažmo atmosféru. Těžko si lze představit, že by se za zvuků 'Arie' lidi na parketu hromadně objímali, případně poskakovali vesele na místě; nicméně takovou vizi ve mě tenhle track evokuje. Lee Jones má svůj první velký hit a Tiger Stripes, který se ujal remixu na B-straně, věděl moc dobře s čím se vypořádává, a tak zanechal vše podstatné a s citem jenom skladbu přizpůsobil klubovému prostředí. Obě verze visí na Jonesové myspace.