Opisoval Skream od Johna Williamse?

Minulý víkend jsem mimo jiné konečně viděl Spielbergův film "Catch Me If You Can" (Chyť mě když to dokážeš), a abych si za ním v pomyslném seznamu "Movies to watch" udělal fajfku ala Nike, tak jsem dokonce obětoval original verzi s titulky a vzal zavděk dabingem. 

Co ale zůstalo nezměněné byla samozřejmě hudba, která mi svým hlavním jednoduchým motivem už od titulků připomínala nějaké techno. Že by Millsovo Bells? Kdepak; nakonec se z toho vyklubala dubstepová hymna "Midnight Request Line". Podobnost byla natolik velká, že jsem měl docela pochybnosti o tom, že bych byl první, kdo by si toho všiml. Strýček Google, potažmo Youtube, mi rychlým vyhledáváním daly za pravdu - srovnání těchto dvou "témat" už na netu visí nejméně rok.

Alespoň tedy nemusím složitě vyrábět důkazní materiál, přesvědčit se můžete sami, pokud budete následovat tento odkaz.

John Williams (2002) vs. Skream (2005)

Jak se píše v závěru videa: "You Decide".

Stav k 18.2.

...tedy necelé dva týdny od začátku "experimentu".

První výsledky se dostavily brzy, a jak už jsem naznačoval v minulém příspěvku, množství poslechnuté hudby u mě poměrně dramaticky kleslo. Snad ke každému tracku se mi ale váže poměrně jasný pocit a vzpomínka a po jednomu poslechu mi stačí přečíst si název skladby a vím přesně, o co jde. To dřív nebyla samozřejmost.

Většina poslechnuté hudby za tohle období byla nové věci; z toho, co jsem už znal, jsem do playlistu nezařadil téměř nic (a nebo jsem si to zapomněl zapsat).

6.2. 2009

Yagya - Rigning

Aktuální album z vynikajícího chilled-out labelu Sending Orbs. Když je navíc muzika původem z Islandu, nemůže být špatná. "Rigning" prý v překladu znamená "déšť" a různých jeho nahrávek je tady ke slyšení požehnaně. Jak známo, za zvuků deště se dobře spí, takže napoprvé se mi celé album poslechnout nepodařilo (alespoň ve vědomém stavu ne). Ono když si k tomu ještě zhasnete a zavřete oči... Tenhle mix ambientních ploch, dub techno beatu a dešťových kapek se ale poslouchá skutečně náramně - podobně vyklidněným záležitostem začínám přicházet plně na chuť.

7.2. 2009

Pole Folder - The Way (Original Mix)

Tohohle interpreta jsem vždycky spíš ignoroval, ale "The Way" je na dnešní dobu celkem neobvyklý proggy/tech-house se spoustou samplů a načatých témat, že je to v rámci celistvosti až na škodu. Motiv "cesty" je pěkně znázorněný na začátku a na konci, a zdánlivě cliché názvu tak dává určitý smysl.

Pole Folder - The Way (Spooky Remix)

Spooky logicky vsadili na větší jednotnost, vybrali z originálu to, co zřejmě považovali za ústřední motiv a vyrobili solidní nu-prog v souladu s linií zvuku, který se dnes převážně snaží tlačit jejich kamarád Sasha.

A. Paul - Diverted

Techno, které mi po rytmické stránce a sexy basovkou trochu připomnělo starší věci od Sandera van Doorna; zkrátka to šlape přesně tak, jak mám rád.

The Lost Men - I Cried For You

Tohle má tuším Deetron exkluzivně na jedné svoji dj kompilaci. Říkal jsem si, že podobných věcí bych potřeboval na 12" víc; tenhle analogový deep/tech-house je něco, co mi sice nejde dohromady k dubstepu, ale výborně se vyjímá na černé placce.

Damian Lazarus - Moment

Pozor, tohle je vynikající úchylárna v podání člověka, který je schopen vedle sebe do jednoho dj setu nacpat CocoRosie a Trentemollera. A když se dá na produkci, zní to nějak podobně. Jasná love/hate záležitost, kterou mnozí odsoudí jen proto, že nic takového doteď neslyšeli.

12.2. 2009

Yagya - Rigning

Ano, znovu, tentokrát jsem ale usnul až při posledním tracku.

14.2. 2009

Russ Gabriel - Spirits (Tobias. Remix)

Takové to moderní berlínské techno ala Berghain, u kterého jsem měl na konci pocit, že poslouchám úplně jiný track než na začátku, ale dostal jsem se tam tak hladce, že mi to za těch 9 minut ani nepřišlo.

Danny Howells - September (Future Beat Alliance Remix)

Howellsova prvotina v rámci jeho nového labelu "Dig Deeper". Remix od FBA je klasický, melodický prog-house v moderním ale vkusném hávu - něco, co se dnes moc často neslyší. Takřka vůbec.

Danny Howells - September (Original)

Tohle rozhodně nepatří do rukou nezkušeného dje (jestli vůbec nějakého); jen málokdo si asi poradí s tím epickým, 8 minutovým intrem. Nádherná skladba, připomínající úvodní část jeho posledního Essential Mixu.

Björk - Telegram

Remixová série starších skladeb islandské divoženky, která původně vyšla ještě v devadesátkách, ale loni prošla re-releasem.

Víc než tříměsíční ticho...

...mělo několik důvodů. Přesycenost informacemi o hudbě je tím prvním. Ať už to byly úvahy blogerů, recenze na nové desky a alba, nebo příspěvky na fórech - měl jsem pocit, že mi ani jedno z toho nedává téměř nic, a dokonce snad bere. Recenzi jsem kolikrát ani nepřečetl a podíval se jen na hodnocení (když nebylo extrémní, článek mě nezajímal). Natož abych ještě sám psal. Dál jsem se samozřejmě zamýšlel nad smyslem tohohle blogu a tím, jestli pokračovat, případně v jaké formě.

Inspiraci pro změnu mi přineslo právě pročítání jednoho z online deníčků, konkrétně Slow Listening Movement Michelangela Matose. Jedná se o jakýsi individuální projekt (nicméně s neskrývanou ambicí ovlivnit více lidí), který si klade za cíl změnit poslechové návyky vůči hudbě a svým způsobem zkvalitnit její konzumaci. Možná to zní trochu nesmyslně, ale v době, kdy je běžné, že se na pevných discích povalují mp3, které jsme ani neposlechli, je to celkem pochopitelné. Základní pravidla, která si pro sebe Matos stanovil, jsou prakticky dvě:

• Stahovat vždy jen jednu mp3 najednou a další vždy až poté, co předchozí celou poslechne (to samé platí pro CD)
• Snažit se poslouchat hudbu vždy celou, od začátku do konce, i když třeba zrovna nejde o uchu lahodící záležitost

Přišlo mi to málo.

Když jsem tedy mluvil o inspiraci, převzal jsem tato dvě pravidla, vymyslel si k nim další a začal je aplikovat předminulý pátek (6.2.).

• Pokud se bude jednat o první poslech, nebudu při něm dělat žádnou jinou vedlejší činnost, která by mě rozptylovala - jinak řečeno: budu hudbě věnovat svoji plnou pozornost
• Vést si evidenci o poslechnuté hudbě a po prvním poslechu k tomu vždy něco napsat
• Stop navštěvování diskuzních fór a prakticky jakýchkoli stránek o hudbě (s výjimkou discogs.com a online obchodů s hudbou) za účelem co největšího odbourání vnějších vlivů, které můžou ovlivnit posluchačský zážitek (úsudek)
• Upravené pravidlo pro vinyly: objednat samozřejmě lze větší množství než jeden naráz, ale každá nová deska musí být poslechnuta z obou stran a celá (pravidlo pro "první poslech" platí i tady)

Ačkoli to Matos popírá, výsledkem, a jedním z cílů, je trávit víc času s menším počtem hudby. Chápu, že to dnes leckomu může zdát jako hloupost; vždyť proč se dobrovolně omezovat? Tady je pro ilustraci reakce jednoho člověka, kterému jsem o svém plánu pověděl (dotyčná je mimochodem studentka VŠ): 

Ja si to u sebe predstavit nedokazu, ze bych si jen tak sedla a poslouchala nejakou hudbu...Nevim, mozna k tomu casem dospeju :o)

Říkal jsem si: To je to fakt takový problém? Opravdu dnes (mladým) lidem přijde nepředstavitelné poslouchat hudbu a plně se na ni koncentrovat? A nejde jen o hudbu, těch oblastí je samozřejmě víc, tady jde jen o to, čemu dáváte prioritu. Faktem je, že (a zmiňoval jsem to už několikrát) dnes má zkrátka kvantita před kvalitou přednost, a to kolikrát jen kvůli tomu, že to vůbec lze. Proč si nekoupit za pět tisíc přístroj, který fotí, přehrává hudbu, video a (navíc!) telefonuje, když výběr pořádného foťáku, mp3 přehrávače a dvdčka by dohromady vyšel tak třikrát dráž? Co na tom, že každou z těch funkcí dělá ten zázračný přístroj mizerně. Důležité je, že ji vůbec dělá. A tak je tomu i s námi. Posloucháme hudbu, píšeme si u toho s kamarády, po očku sledujeme zprávy a žvýkáme u toho večeři. Ukojíme snad všechny svoje smysly najednou, ale ve finále zůstaneme tak trochu prázdní. A když si na to zvykneme, už nám to pak ani nepřijde. Chtěl jsem na tomhle místě podotknout, že pokud tenhle trend vydrží, tak za padesát let (zřejmě dřív) budeme nejspíš schopní v jeden moment mít sex, nakupovat oblečení a vyřizovat pracovní záležitosti, ale pak mi došlo, že teoretická realizace by byla možná už dnes. Jen asi není moc magorů, kteří by souložili s notebookem/smartphonem v ruce... i když, kdo ví.

Zkrátka... v tom množství možností a podnětů ztrácíme schopnost udržet pozornost a soustředit se a pomaličku se stáváme čím dál víc povrchními. Pokusím se tedy aspoň u sebe něco z toho napravit (i když doufám, že nejsem ztracený případ).