Best New Music

Ani nepamatuju, kdy jsem měl takový problém se sestavováním nějakých měsíčních a jiných charts jako zatím tento rok. Víc než kdykoli jindy pro mě byla hudba víc o retrospektivě a o poslouchání čehokoli bez rozdílu data výroby, než o hledání drahokamů ukrytých mezi nejnovějšími releasy. Zajímavou shodou je, že pohled do minulosti je také tím, co hýbe současnou (především techno/house) taneční scénou, ale to je celá kapitola na samostatný příspěvek. Přesto mi nemohlo uniknout množství zajímavé letošní muziky, kterou by byla škoda nezmínit a nedoporučit.

Flying Lotus - Los Angeles [Warp]
Prý letošní 'Untrue', akorát s mnohem menším hypem. Těžko soudit, jedno ale mají obě desky určitě společné: těžké beaty zalité deštěm a vinylovým praskáním. A obě jsou vynikající. Soundtrack Stevena Ellisona k nočnímu LA je tím albem, ze kterého těžko vytáhnete jednu skladbu, na kterou máte zrovna chuť - je příběhem, který si vždycky musíte prožít od začátku až do konce, přestože neustále mění svoji tvář. Vyprávění černošského hromotluka možná úplně nedoceníte napoprvé, s každým dalším poslechem ale budete - stejně jako u kvalitního filmu - objevovat další dílky skládačky, kterých jste si původně nevšimli, a obdivovat dokonalé řemeslo. Pokud vám při slově hip-hop naskakují pupínky, zkuste se přesvědčit o tom, že dokáže být i neodolatelně melancholický. Je jenom náhoda, že obal cd tak trochu připomíná legendární 'Mezzanine'?

Jacaszek - Treny [Miasmah]
Jestliže 'Los Angeles' označíme za místy pošmourné a posmutnělé, pak v případě polského exportu s názvem 'Treny' už musíme mluvit o hotových žalozpěvech. Těžko vám nebude jen z precizního mixu elektronických ploch a tesklivých houslových variací, album doprovázejí i střípky táhlých dámských vokálů, které pomáhají navozovat skoro až středověkou atmosféru. Množství nástrojů, nebo způsobů, jakými se vás tu rytíř Jacaszek pokouší oslovit, není nikterak velké, je ale znát, že své smuteční symfonie komponoval s velkou láskou a pečlivostí. Příkladem za všechny budiž skladba s příznačným názvem 'Żal', doprovázející promo video, v němž si můžete prohlédnout i celý Jacaszkův ansámbl. Deprese, ve které se s radostí rozpustíte.

Martyn - Natural Selection / Vancouver [3024]
Skoro to vypadá, že tenhle Holanďan se prostě nemýlí. Od května loňského roku, kdy oficiálně přešel z drum'n'bassu k dubstepu, se několika přesně mířenými releasy dokázal Martyn rychle dostat do naprosté elity žánru. Podobně jako jeho krajan 2562 se postupně zařadil do sympatické skupiny producentů umně kombinující techno a dubstep - jedno z nejsvěžejších nových spojení současné taneční scény. 'Vancouver' je přímým ztělesněním této estetiky; tyhle beaty nelze nikam spolehlivě zařadit. Zasněnější 'Natural Selection' pak připomíná spíše některé starší skladby jako 'Broken'. Samples

Spor - As Dust Falls [Subtitles]
D'n'b je hudba, kterou jsem si oblíbil rychle a i když na ni moc rád tancuju nebo si občas něco poslechnu, obohacovat vás sáhodlouhým výkladem o tom, kdo je třeba Spor, moc nemůžu. Zato vám spolehlivě můžu říct, že 'As Dust Falls' je prvotřídní emotivní drum'n'bass, ve kterém najdete moderní silné beaty i chytlavé vokály. Za zmínku stojí i celý - temnější a tvrdší - zbytek dvojEP 'Breath In, Scream Out'!

Konec tajností

Když se do vás, jakožto undergroundové star, opře už i bulvární The Sun, asi začnete tušit, že váš záměr přerostl do podoby, v které už ho nechcete dál udržovat. Do téhle situace se v poslední době dostal dubstepový hero Burial, který se po rocích spekulací rozhodl vyjít s pravdou (?) ven a na svém majspejs blogu se světu představil jako William Bevan a dokonce vystavil své foto. Jestli to jsou další hrátky s veřejností nebo realita, se možná nikdy nedozvíme, slibnější jsou ale konkrétní zprávy o dokončování dalšího alba a o chystaném vinylu. Připravovaná kompilace DJ-Kicks se dočkala minimálně odložení termínu releasu a sám autor se v dalším z nedávných postů na svém blogu nechal slyšet, že namíchání mixu není tak úplně jisté, jak si zřejmě všichni myslí.

Ať už je to jakkoli, většina fans se jistě shodne, že už je načase, aby opět promluvila hudba a dokázala, že povrchní tahanice s bulvárem nejsou tím, na čem Burialova pověst doopravdy stojí.

Melt!

Co dělat, když Creamfields smete bouře a ostatní české letní festivaly nevypadají, že by chtěly vozit aktuální muziku, která trochu za něco stojí? Odpověď je jasná: nezbývá než schrastit nějaká ta (čím dál lacinější) eura a vyjet do zahraničí. Německý Melt! nabízel atraktivní prostředí zatopeného lomu, těžebních jeřábů a opuštěných skladišť - a ačkoli realita nebyla tak undergroundová, jaká by se podle tohoto popisu mohla zdát, pořád to byla vynikající zkušenost a zážitek. Těžko říct, zda si něco odnesli i přítomní čeští promotéři (kromě (ne)legální výstavky reklam na Summer of Love - na o třídu lepším fesťáku to působilo opravdu komicky), nebo jeli jen slintat na to, co sami nemají koule dovézt; ale koneckonců o tom se sami brzo přesvědčíme.

Německý Woodstock - i tak by se dala stručně popsat atmosféra Meltu; už po příjezdu do rozsáhlého kempu bylo možné spatřit lecjaká indi(e)vidua s hippie čelenkami, korály a fialovými elasťáky rejvující za zvuků taneční i netaneční hudby na střechách svých karavanů. Tohle v Čechách těžko zažijete, u nás zkrátka hipster kultura (prostě neexistuje český ekvivalent pro tento anglický výraz - možná uh... nezávisláci?) nemá zdaleka takovou základnu a možná je to nakonec dobře. Uniformita je to poslední, co tahle muzika potřebuje; i když Melt těžko považovat za taneční akci, když papírovými hlavními taháky byli jednoznačně Franz Ferdinand a Björk.

Prvním naším tahákem byl ale dubstepový Caspa na menší, zdmi obehnané Red Bull Music Academy stagei, která první den hostila zajímavá d'n'b jména (mj. klasik Goldie) a slibovala i ranní set Skreama. Nutno říct, že zvuk byl v uzavřenějším prostoru výborný a ze všech stran se valící basy byly právě tak silné, jak tyhle styly potřebují. Mezi dubstepem řádilo (trochu podle očekávání) hodně identických wobble basovek a perkusivně ne příliš inventivních skladeb, takže se mi stále nepovedlo úplně přijít na to, jak vlastně tancovat na dubstep - dilema: pohupovat sa na každou druhou dobu (ve výsledku cca 70 bpm) nebo poskakovat na všechny (140 bpm). Většina tanečníků volila něco mezi nebo něco neorganizovaného, ale atmosféra byla nadprůměrná. Projevovala se například vyhazováním kalíšků s pivem ve vypjatých momentech do vzduchu, a tvořením jakési alternativní golden shower.

Sprchu jsme bohužel chytli i díky počasí (2 ze 3 dní déšť) a nasáklá země už především v sobotu nestíhala všechnu vodu pojmout, a tak se hrála hra 'kdo nemá holínky, nechutně se zaprasí', případně 'najdi suchou cestičku na parket'. Pátek se dále nesl ve znamení menšího zklamání (nepřijeli Hercules & Love Affair, kteří měli vystoupit na jediném krytém pódiu v areálu) a nemožnosti se pohnout, jakmile po průměrnějším lajfku Gui Boratta nastoupili - nám již velmi dobře známí - hrdinové Dojčlandu, Modeselektor. Někde jsem četl, že oni jediní z přítomných djs (sic) dokázali dav lidí rozhýbat jako zvířata a ne jako roboty a musím dát pisateli za pravdu - za zvířecí by se chování (opilých?) některých přítomných považovat dalo. Nedalo se ale svítit; vyhlášené šoumeny jsem musel i díky ne úplně kvalitnímu zvuku brzy opustit. Tuhle rozvernou dvojku ale doporučuju vidět naprosto každému - zážitek na celý život.

Zážitkem byl i ranní 'výstup' Goldieho opět na Red Bull Academy, který po vysoce nadprůměrném setu, během nějž do sebe postupně obrátil lahev vodky, maličko nezvládl svoji úlohu a postupně 1) pustil Smells Like Teen Spirit, 2) domníval se, že končí, přitom měl ještě 20 minut čas, 3) bral mikrofon MCmu, do něhož stále dokola vyřvával 'MAKE SOME FUCKING NOIIIIISE!', 4) rewindoval snad každou druhou desku následujícímu Skreamovi a činil tak z jeho setu v ranních hodinách spíše otravnou záležitost. Utekly mi tak prý vypečené závěrečné přídavky, ale bohužel.

Sobota byla silnější především na techno stagei - po pátečním mdlém Kompakt technu měli nastoupit borci jako Efdemin, Steve Bug, Mathias Kaden, Len Faki nebo konečně Cobblestone Jazz livéš a ve stejné úpravě také sám Mathew Jonson. Main stage zase vrcholila s již zmíněnými Františky Ferdinandy nebo s mojí oblíbenkyní Roisin Murphy, která mi při návštěvě v Praze unikla, a tak jsem se moc těšil. Kaden s Fakim bohužel hráli buď boring mnml nebo páté přes deváté, a tak jako kvalitní klasický dj se předvedl pouze Efdemin (jehož prostřední část jsem stejně neslyšel), který set postupně a polehoučku vygradoval od heavy deep/tech-houseu až po svižnější kousky; to vše zakončené nějakou podle zvuku starší klasikou, na kterou jsem si sice s chutí trsnul, co to ale bylo, netuším. Odskakování na main stage přineslo ovoce především v případě Rózinky, která si mě svým sex-appealem, dynamickým převlékáním kostýmů a v neposlední řadě i svým nezaměnitelným projevem, lehce získala. Highlightem druhého dne ale jednoznačně byli chlapci z Wagon Repair, kteří nejprve jako kompletní trio Cobblestone Jazz předvedli ve večerních hodinách naprosto ideální kombinaci najazzlé elektroniky, live piano jamování a neodolatelného rytmu v přesně tom pravém bpm a pak nechali svého kápa Mathew Jonsona, aby nás v hodinovém setíku, během kterého se postupně rozednilo, na závěr řádně rozsekal. Nekonaly se sice provařené hitofky jako Marionette nebo poslední Symphony For The Apocalypse, techno mazec to ale byl beztak.

V neděli jsme už stěží stáli na nohou, jako třešnička na dortu na nás ale čekala islandská divoženka, a tak byla motivace, proč si poslechnout i předcházející populární indie kapely. Hlavně instrumentální Battles předvedli, proč je kolem jejich neúnavně tepajícího rocku takový humbuk, ale ani velcí taháci Hot Chip se nenechali zahanbit a ačkoli bez odposlechů, předvedli zřejmě svůj (i když krátký) standard. Jednoduchá (ale působivá) scéna, roztomile vyzdobené doprovodné sboristky a především sama královna Björk ale ten večer všechny strčili do kapsy. Zazněly téměř všechny největší hity (až na All Is Full Of Love, bohužel) i méně známé skladby a finální hardcore masakr 'Declare Independance', při kterém z posledních sil skákal snad celý Melt, byl už jenom logickým vyústěním pečlivě připraveného představení.

Jiné než pozitivní hodnocení festivalu udělit nelze, už jen z toho důvodu, že v našich podmínkách, se takové akce nevidí. Organizace se místy mohla zdát jako volnější, ale vše fungovalo a pečliví Němci si vždy zkontrolovali, co měli. Zvláštní kapitolou pak byly v našich končinách nevídaně neslýchaně kvalitní stánky s jídlem a pitím všeho druhu (od číny, přes bio-steaky až po obří hamburgery), které navíc byly na každém rohu. Jen škoda piva (Beck's), které spíše připomínalo rozředěnou břečku, po které se člověk neopije a na které si ani příliš nepochutná. Netřeba si ale dělat iluze, šlo víceméně o německý mainstream. Když si pak přečtete, jak na narozeninách André Galuzziho v berlínských doupatech zahrál Villalobos šestihodinový set zakončený Age Of Love v Jam & Spoon remixu (to je jen zlomek orgií, které se v tomhle nikdy nespícím městě odehrávají), víte, že vám něco podstatného pořád uniká, ale i tak vás může hřát pocit, že jste ochutnali z kvalitně připraveného poháru taneční zábavy.

We Love... Leo Belchetz

DJ sety a mixy pro mě v poslední době tak trochu ztratily kouzlo. Možná je to tím, že je jich všude na výběr tolik (a tracklisty jsou tak podobné), že se jimi ani nechci probírat, nebo na ně ani nemám trpělivost a radši si je poslechnu/protancuju live.

Neptejte se, kdo je Leo Belchetz - víc, než že je to mladý britský dj, vám neřeknu - ale včera jsem na doporučení dal šanci jeho special setu, který namíchal pro slavné promotéry parties na Ibize, We Love... Music. Už od pohledu to ale bylo něco extra - vidět za sebou v playlistu 14 let starý flák 'Poison' od Prodigy a loňské '2000007' od Modeselektor se jen tak nepoštěstí. Celý mix se nese v nadčasovém duchu a jeho časový záběr čítá úctyhodných 27 let.

Doporučuju už jenom proto, že se možná obohatíte o pár zásadních disco/house klasik a při tom všem si poslechnete, jak to vypadá, když DJ prostě umí.

01. Intro – Applause
02. The Blueboy - Remember Me (Sure Is Pure Remix) [Pharm 1997]
03. Mantronix – Bassline [Sleeping Bag 1986]
04. The Prodigy – Poison [XL 1994]
05. Modeselektor ft. TTC - 2000007 [Bpitch Control 2007]
06. The Chemical Brothers - Playground For A Wedgeless Firm [Freestyle Dust 1995]
07. Platinum Pied Pipers ft. Sa-Ra Creative Partners – Deep Inside [Ubiquity 2005]
08. Linkwood Family – Piece Of Mind [Firecracker 2007]
09. Mark E – Scared [Jiscomusic 2005]
10. Prince and the Revolution – Kiss [Warner 1986]
11. Omar ft. Stevie Wonder – Feeling Me, Feeling You (Henrik Schwarz Remix) [!K7 2008]
12. Lindstrřm and Prins Thomas - Mighty Girl [Eskimo 2006]
13. Will Saul – Kitt [Simple 2007]
14. Peech Boys – Don’t Make Me Wait (Dub Mix) [West End 1982]
15. The Roots – Din Da Da [Geffen 2004]
16. The Revenge – Get Up On It [Five20East 2007]
17. Moodymann – Tribute [Peacefrog 2000]
18. Róisín Murphy – Sow Into You [Echo 2005]
19. Phoenix – If I Ever Feel Better [Source 2000]
20. Metro Area – Machine Vibes (Leo’s Flute Loop) [Environ 2002]
21. The Human League - The Things That Dreams Are Made Of (Dub Edit) [Virgin 1981]
22. D-Train – You’re The One For Me [Prelude 1981]
23. Rick James – Give It To Me Baby [Motown 1981]
24. Outro – Applause

Download