neděle 21. září 2008

Flying Lotus - RobertaFlack (Martyn Remix)

Tak o tomhle jsem měl asi psát ještě včera, ale jsou to pro mě natolik zásadní news, že tomu věnuju vlastní post. Tep se mi silně zvednul poté, co jsem zjistil, že jeden z nejoblíbenějších songů z alba 'Los Angeles', o kterém jsem tu před časem básnil, si vzal do parády dubstepový Martyn. Pomyšlení na to, co z takového spojení mohlo vzejít, mě vehnalo do zběsilého, a bohužel marného, shánění po samplech, a tak mě nakonec spasil Martynův mix, který přichystal pro rádiový pořad Mary Anne Hobbs, ke stažení zde. Zmiňovaná perla začíná někde okolo 18. minuty.

Teď se jen modlím, aby nadcházející, údajně limitovaný, 12" na Warpu zaregistroval i můj obchod s deskami, protože tohle minout by bylo na provaz.

P.S.: Flying Lotus na oplátku zremixoval Martynovi jeho 'Natural Selection' a 2562 nepohrdnul 'Vancouverem', což bude další release na labelu 3024 (aby toho nebylo málo). Obojí je taktéž obsaženo v mixíku.

sobota 20. září 2008

Broken Hearts


Dubstepu se stále daří držet pomyslné žezlo nejzajímavější odnože taneční hudby současnosti, a přestože by se mohlo zdát, že nepříliš nápaditého wobblestepu, který spíše táhne žánr dolů, přibývá, počet opravdu dobrých skladeb naštěstí pořád působí jako kvalitní protiváha. U producentů, jako je třeba Rustie, se pak vyloženě nabízí otázka, jestli jde stále ještě o dubstep. Jeho myspace player nabízí, kromě songu o páření berušek a gynekologického vyšetřování Pokémonů, také např. remix pro singlovku 'Black Block' od Modeselektor. Za Rustieho nejzásadnější příspěvek scéně za poslední dobu lze ale považovat zběsilou elektro-dubstepovku Zig-Zag, které se dnes zvukově nepodobá zřejmě nic.

Podobně nezařaditelný vinyl právě vyšel na novém labelu s názvem Greco-Roman (zajímavostí je, že jedním z jeho zakladatelů je Joe Goddard z indie-rockových Hot Chip). Na svědomí ho má prozatím neznámý projekt Drums Of Death a debut je to skutečně impozantní. Hned áčkový originál tracku 'Breathe' (full verze k poslechnutí na myspace) kombinuje poměrně agresivní synťáky vytažené z klasického detroit techna s moderním nalámaným beatem ala Apparat či Modeselektor a konečný efekt je doslova zničující. Za zmínku stojí i Midnight Stalker, který zní jako něco, co by Stephan Bodzin udělal na zakázku pro Border Community. Ačkoli se jedná o vpravdě různorodý a velmi povedený vinyl s potenciálem masakrovat parkety, pravděpodobně zůstane, hlavně díky malé exponovanosti labelu v tanečním prostředí, stát trochu stranou.

Kdo bokem rozhodně nepostává, je temný Shackleton, kterému v nedávné době vyšly hned dvě naprosto prvotřídní desky. Na první remixové jde 'jen' o nové interpretace již známých skladeb: dub techno mág Pole si vzal na starosti 'Shortwave' a prověřený Peverelist si pohrál se strašidelným kouskem 'You Bring Me Down'. Především druhé jmenované pak díky hrůzu nahánějícímu šeptání a orientálním zvukům flétny stojí za to. Peverelist vše podložil tanečnějším bubínkovým rytmem a s citem svojí verzí dokázal předčit i originál. Nový, tentokrát plně sólový, příspěvek labelu Skull Disco, už podle názvu - Soundboy's Suicide Note - opět nevěstí nic veselého. K úvodní, na dubstep nezvykle epické (stopáž přesahuje 9 minut), 'The Rope Tightens...' si Sam Shackleton znovu přizval starého známého vokalistu Vengeance Tenfolda ze singlu 'Death Is Not Final', který mu tentokrát namluvil dlouhý, beznadějně sebevražedný monolog zralý na psychiatrický rozbor. Pasáže, ve kterých depresivní slova doplňují vzdálené chorály mučedníků a nezřetelné zvuky, vycházející jakoby z nejchladnějších zákoutí údolí smrti, šustí na pozadí, patří mezi to vůbec nejtemnější, co jakákoli hudba může nabídnout. Shackleton tak v tomto ohledu definitivně překonává i Buriala, jehož eponymní debut je proti 'Dopisu na rozloučenou' jen pohádkou na dobrou noc.

Abychom si z té vší temnoty nepodřezali žíly, na konec nějaké ty euforické emoce v podobě garážových 2stepovek. První z nich od Sullyho nese název Give Me Up a vyšla už v červnu tohoto roku na 2nd Drop Records. Atmosféra místy připomíná starou 90s elektroniku typu Orbital nebo FSOL a možná i pro svoji lehce nostalgickou notu působí tak neodolatelně. Zářijová 'Don't Know' od Synkra je pak parafrází na Burialovy hrátky s vokály, takže je jasné, že s pitch-up/down se tu nešetřilo. Výsledek je ovšem, i přes deficit originality, moc příjemný, takže nějaké to lehké vykrádaní se tu odpouští mnohem snáz než ve většině případů.