Opisoval Skream od Johna Williamse?

Minulý víkend jsem mimo jiné konečně viděl Spielbergův film "Catch Me If You Can" (Chyť mě když to dokážeš), a abych si za ním v pomyslném seznamu "Movies to watch" udělal fajfku ala Nike, tak jsem dokonce obětoval original verzi s titulky a vzal zavděk dabingem. 

Co ale zůstalo nezměněné byla samozřejmě hudba, která mi svým hlavním jednoduchým motivem už od titulků připomínala nějaké techno. Že by Millsovo Bells? Kdepak; nakonec se z toho vyklubala dubstepová hymna "Midnight Request Line". Podobnost byla natolik velká, že jsem měl docela pochybnosti o tom, že bych byl první, kdo by si toho všiml. Strýček Google, potažmo Youtube, mi rychlým vyhledáváním daly za pravdu - srovnání těchto dvou "témat" už na netu visí nejméně rok.

Alespoň tedy nemusím složitě vyrábět důkazní materiál, přesvědčit se můžete sami, pokud budete následovat tento odkaz.

John Williams (2002) vs. Skream (2005)

Jak se píše v závěru videa: "You Decide".

Stav k 18.2.

...tedy necelé dva týdny od začátku "experimentu".

První výsledky se dostavily brzy, a jak už jsem naznačoval v minulém příspěvku, množství poslechnuté hudby u mě poměrně dramaticky kleslo. Snad ke každému tracku se mi ale váže poměrně jasný pocit a vzpomínka a po jednomu poslechu mi stačí přečíst si název skladby a vím přesně, o co jde. To dřív nebyla samozřejmost.

Většina poslechnuté hudby za tohle období byla nové věci; z toho, co jsem už znal, jsem do playlistu nezařadil téměř nic (a nebo jsem si to zapomněl zapsat).

6.2. 2009

Yagya - Rigning

Aktuální album z vynikajícího chilled-out labelu Sending Orbs. Když je navíc muzika původem z Islandu, nemůže být špatná. "Rigning" prý v překladu znamená "déšť" a různých jeho nahrávek je tady ke slyšení požehnaně. Jak známo, za zvuků deště se dobře spí, takže napoprvé se mi celé album poslechnout nepodařilo (alespoň ve vědomém stavu ne). Ono když si k tomu ještě zhasnete a zavřete oči... Tenhle mix ambientních ploch, dub techno beatu a dešťových kapek se ale poslouchá skutečně náramně - podobně vyklidněným záležitostem začínám přicházet plně na chuť.

7.2. 2009

Pole Folder - The Way (Original Mix)

Tohohle interpreta jsem vždycky spíš ignoroval, ale "The Way" je na dnešní dobu celkem neobvyklý proggy/tech-house se spoustou samplů a načatých témat, že je to v rámci celistvosti až na škodu. Motiv "cesty" je pěkně znázorněný na začátku a na konci, a zdánlivě cliché názvu tak dává určitý smysl.

Pole Folder - The Way (Spooky Remix)

Spooky logicky vsadili na větší jednotnost, vybrali z originálu to, co zřejmě považovali za ústřední motiv a vyrobili solidní nu-prog v souladu s linií zvuku, který se dnes převážně snaží tlačit jejich kamarád Sasha.

A. Paul - Diverted

Techno, které mi po rytmické stránce a sexy basovkou trochu připomnělo starší věci od Sandera van Doorna; zkrátka to šlape přesně tak, jak mám rád.

The Lost Men - I Cried For You

Tohle má tuším Deetron exkluzivně na jedné svoji dj kompilaci. Říkal jsem si, že podobných věcí bych potřeboval na 12" víc; tenhle analogový deep/tech-house je něco, co mi sice nejde dohromady k dubstepu, ale výborně se vyjímá na černé placce.

Damian Lazarus - Moment

Pozor, tohle je vynikající úchylárna v podání člověka, který je schopen vedle sebe do jednoho dj setu nacpat CocoRosie a Trentemollera. A když se dá na produkci, zní to nějak podobně. Jasná love/hate záležitost, kterou mnozí odsoudí jen proto, že nic takového doteď neslyšeli.

12.2. 2009

Yagya - Rigning

Ano, znovu, tentokrát jsem ale usnul až při posledním tracku.

14.2. 2009

Russ Gabriel - Spirits (Tobias. Remix)

Takové to moderní berlínské techno ala Berghain, u kterého jsem měl na konci pocit, že poslouchám úplně jiný track než na začátku, ale dostal jsem se tam tak hladce, že mi to za těch 9 minut ani nepřišlo.

Danny Howells - September (Future Beat Alliance Remix)

Howellsova prvotina v rámci jeho nového labelu "Dig Deeper". Remix od FBA je klasický, melodický prog-house v moderním ale vkusném hávu - něco, co se dnes moc často neslyší. Takřka vůbec.

Danny Howells - September (Original)

Tohle rozhodně nepatří do rukou nezkušeného dje (jestli vůbec nějakého); jen málokdo si asi poradí s tím epickým, 8 minutovým intrem. Nádherná skladba, připomínající úvodní část jeho posledního Essential Mixu.

Björk - Telegram

Remixová série starších skladeb islandské divoženky, která původně vyšla ještě v devadesátkách, ale loni prošla re-releasem.

Víc než tříměsíční ticho...

...mělo několik důvodů. Přesycenost informacemi o hudbě je tím prvním. Ať už to byly úvahy blogerů, recenze na nové desky a alba, nebo příspěvky na fórech - měl jsem pocit, že mi ani jedno z toho nedává téměř nic, a dokonce snad bere. Recenzi jsem kolikrát ani nepřečetl a podíval se jen na hodnocení (když nebylo extrémní, článek mě nezajímal). Natož abych ještě sám psal. Dál jsem se samozřejmě zamýšlel nad smyslem tohohle blogu a tím, jestli pokračovat, případně v jaké formě.

Inspiraci pro změnu mi přineslo právě pročítání jednoho z online deníčků, konkrétně Slow Listening Movement Michelangela Matose. Jedná se o jakýsi individuální projekt (nicméně s neskrývanou ambicí ovlivnit více lidí), který si klade za cíl změnit poslechové návyky vůči hudbě a svým způsobem zkvalitnit její konzumaci. Možná to zní trochu nesmyslně, ale v době, kdy je běžné, že se na pevných discích povalují mp3, které jsme ani neposlechli, je to celkem pochopitelné. Základní pravidla, která si pro sebe Matos stanovil, jsou prakticky dvě:

• Stahovat vždy jen jednu mp3 najednou a další vždy až poté, co předchozí celou poslechne (to samé platí pro CD)
• Snažit se poslouchat hudbu vždy celou, od začátku do konce, i když třeba zrovna nejde o uchu lahodící záležitost

Přišlo mi to málo.

Když jsem tedy mluvil o inspiraci, převzal jsem tato dvě pravidla, vymyslel si k nim další a začal je aplikovat předminulý pátek (6.2.).

• Pokud se bude jednat o první poslech, nebudu při něm dělat žádnou jinou vedlejší činnost, která by mě rozptylovala - jinak řečeno: budu hudbě věnovat svoji plnou pozornost
• Vést si evidenci o poslechnuté hudbě a po prvním poslechu k tomu vždy něco napsat
• Stop navštěvování diskuzních fór a prakticky jakýchkoli stránek o hudbě (s výjimkou discogs.com a online obchodů s hudbou) za účelem co největšího odbourání vnějších vlivů, které můžou ovlivnit posluchačský zážitek (úsudek)
• Upravené pravidlo pro vinyly: objednat samozřejmě lze větší množství než jeden naráz, ale každá nová deska musí být poslechnuta z obou stran a celá (pravidlo pro "první poslech" platí i tady)

Ačkoli to Matos popírá, výsledkem, a jedním z cílů, je trávit víc času s menším počtem hudby. Chápu, že to dnes leckomu může zdát jako hloupost; vždyť proč se dobrovolně omezovat? Tady je pro ilustraci reakce jednoho člověka, kterému jsem o svém plánu pověděl (dotyčná je mimochodem studentka VŠ): 

Ja si to u sebe predstavit nedokazu, ze bych si jen tak sedla a poslouchala nejakou hudbu...Nevim, mozna k tomu casem dospeju :o)

Říkal jsem si: To je to fakt takový problém? Opravdu dnes (mladým) lidem přijde nepředstavitelné poslouchat hudbu a plně se na ni koncentrovat? A nejde jen o hudbu, těch oblastí je samozřejmě víc, tady jde jen o to, čemu dáváte prioritu. Faktem je, že (a zmiňoval jsem to už několikrát) dnes má zkrátka kvantita před kvalitou přednost, a to kolikrát jen kvůli tomu, že to vůbec lze. Proč si nekoupit za pět tisíc přístroj, který fotí, přehrává hudbu, video a (navíc!) telefonuje, když výběr pořádného foťáku, mp3 přehrávače a dvdčka by dohromady vyšel tak třikrát dráž? Co na tom, že každou z těch funkcí dělá ten zázračný přístroj mizerně. Důležité je, že ji vůbec dělá. A tak je tomu i s námi. Posloucháme hudbu, píšeme si u toho s kamarády, po očku sledujeme zprávy a žvýkáme u toho večeři. Ukojíme snad všechny svoje smysly najednou, ale ve finále zůstaneme tak trochu prázdní. A když si na to zvykneme, už nám to pak ani nepřijde. Chtěl jsem na tomhle místě podotknout, že pokud tenhle trend vydrží, tak za padesát let (zřejmě dřív) budeme nejspíš schopní v jeden moment mít sex, nakupovat oblečení a vyřizovat pracovní záležitosti, ale pak mi došlo, že teoretická realizace by byla možná už dnes. Jen asi není moc magorů, kteří by souložili s notebookem/smartphonem v ruce... i když, kdo ví.

Zkrátka... v tom množství možností a podnětů ztrácíme schopnost udržet pozornost a soustředit se a pomaličku se stáváme čím dál víc povrchními. Pokusím se tedy aspoň u sebe něco z toho napravit (i když doufám, že nejsem ztracený případ).

Red Bull Dub Academy

Desátý ročník vyhlášené hudební akce, na které si zapaříte a pak se další den s energy drinkem v ruce válíte v křesle a posloucháte mluvit vaše idoly, tentokrát našel útočiště v katalánské Barceloně. Španělé pravidelně připravují i např. vyhlášený festival Sónar, který je známý svojí aktuálností a důrazem na kvalitu zabookovaných umělců, takže jablko zde nepadá daleko od stromu. Digitální věk kromě negativ, na které tak rád nadávám, ale nabízí i různé příjemné vymoženosti, jako např. video záznamy a jejich přesun na světovou síť v mžiku oka, takže abyste si poslechli (a prohlédli) hrdiny dubstepu nebo nesmrtelné klasiky techna, nemusíte vážit dlouhou cestu a platit nemalé peníze. A že je letos z čeho vybírat. Pozvání k mikrofonu tentokrát přijali třeba Appleblim, Mala z Digital Mystikz, nebo Moritz von Oswald z Basic Channel.

Appleblim, jakožto kamarád Sama Shackletona a spoluzakladatel labelu Skull Disco například vysvětlí, proč se svým parťákem rozhodli jít každý vlastní cestou, prozradí něco ze zákulisí britské undergroundové scény a pustí například chystanou novinku s Ramadanmanem nebo božsky znějící nový (a údajně ještě rozpracovaný) remix skladby od Rhythm & Sound.

Asi nejzajímavější video, které jsem měl zatím možnost vidět, je to s Malou, který se nejednou rozhovoří o kouzlu vinylu, vysvětlí, čím se od něj liší tzv. dubplate a o posteskne si, že dubstep je jenom slovo, které spoutává jakoukoli kreativitu. Nezapomene položit na gramec i svoje největší desky jako 'Anti War Dub' nebo 'Lean Forward', ze kterých běhá mráz po zádech. Nemám ponětí, jak jsem mohl tohohle dredatého sympaťáka vynechat, když už sem do Prahy zavítal hned dvakrát.

Po dvou nastupujících talentech nakonec jeden veterán, konkrétně jeden z otců dub techna, Moritz von Oswald. Ačkoli je jeho povídání maličko poznamenané ne úplně dokonalou angličtinou, je to takřka povinnost už jen pro mytický status tohoto pána, který spolu s Markem Ernestem prakticky nikdy nedávali rozhovory, ale vše vynahrazovali brilantní, dnes už klasickou muzikou, především z první poloviny devadesátých let. Součástí rozhovoru je třeba i povídání o legendárních singlech jako je 'Domina' nebo dub-raggae klenot 'King In My Empire'.

Protože takřka každá z aktuálních přednášek má minimálně hodinu a půl, doporučuju vyhradit si jedno dvě odpoledne, případně celý den, nalít si drink a pohodlně se usadit. Na stránkách RBMA je samozřejmě možnost zabrousit i do archivu a zkouknout i obsah roků minulých.

Ztracené kouzlo vinylových desek

Autor tohoto článku si shodou okolností vybral téma, o kterém jsem tu i já nedávno psal. Jakým způsobem bude fungovat výměna hudby mezi generacemi v budoucnosti, když už dnes zaprášené poličky s vinyly a cdčky nahrazují (stejně zaprášené) harddisky počítačů? Pravdou je, že nové možnosti digitálního věku nabízejí i tak prospěšné vymoženosti, jako je last.fm, kde stačí mít naposlouchané minimum a program vám, pokud budete chtít, sám postupně rozšíří obzory o interprety, které budou sousedit s těmi, které už znáte. Co ale bude v tomhle strukturovaném systému scházet, bude ten nevyzpytatelný element náhody, díky kterému při prohrabování se deskami rodičů, narazíte na jednu, kterou možná někde omylem koupili, ale vám změní život. A o něco takového je přece docela škoda přijít, nebo ne?

Flying Lotus - RobertaFlack (Martyn Remix)

Tak o tomhle jsem měl asi psát ještě včera, ale jsou to pro mě natolik zásadní news, že tomu věnuju vlastní post. Tep se mi silně zvednul poté, co jsem zjistil, že jeden z nejoblíbenějších songů z alba 'Los Angeles', o kterém jsem tu před časem básnil, si vzal do parády dubstepový Martyn. Pomyšlení na to, co z takového spojení mohlo vzejít, mě vehnalo do zběsilého, a bohužel marného, shánění po samplech, a tak mě nakonec spasil Martynův mix, který přichystal pro rádiový pořad Mary Anne Hobbs, ke stažení zde. Zmiňovaná perla začíná někde okolo 18. minuty.

Teď se jen modlím, aby nadcházející, údajně limitovaný, 12" na Warpu zaregistroval i můj obchod s deskami, protože tohle minout by bylo na provaz.

P.S.: Flying Lotus na oplátku zremixoval Martynovi jeho 'Natural Selection' a 2562 nepohrdnul 'Vancouverem', což bude další release na labelu 3024 (aby toho nebylo málo). Obojí je taktéž obsaženo v mixíku.

Broken Hearts

Dubstepu se stále daří držet pomyslné žezlo nejzajímavější odnože taneční hudby současnosti, a přestože by se mohlo zdát, že nepříliš nápaditého wobblestepu, který spíše táhne žánr dolů, přibývá, počet opravdu dobrých skladeb naštěstí pořád působí jako kvalitní protiváha. U producentů, jako je třeba Rustie, se pak vyloženě nabízí otázka, jestli jde stále ještě o dubstep. Jeho myspace player nabízí, kromě songu o páření berušek a gynekologického vyšetřování Pokémonů, také např. remix pro singlovku 'Black Block' od Modeselektor. Za Rustieho nejzásadnější příspěvek scéně za poslední dobu lze ale považovat zběsilou elektro-dubstepovku Zig-Zag, které se dnes zvukově nepodobá zřejmě nic.

Podobně nezařaditelný vinyl právě vyšel na novém labelu s názvem Greco-Roman (zajímavostí je, že jedním z jeho zakladatelů je Joe Goddard z indie-rockových Hot Chip). Na svědomí ho má prozatím neznámý projekt Drums Of Death a debut je to skutečně impozantní. Hned áčkový originál tracku 'Breathe' (full verze k poslechnutí na myspace) kombinuje poměrně agresivní synťáky vytažené z klasického detroit techna s moderním nalámaným beatem ala Apparat či Modeselektor a konečný efekt je doslova zničující. Za zmínku stojí i Midnight Stalker, který zní jako něco, co by Stephan Bodzin udělal na zakázku pro Border Community. Ačkoli se jedná o vpravdě různorodý a velmi povedený vinyl s potenciálem masakrovat parkety, pravděpodobně zůstane, hlavně díky malé exponovanosti labelu v tanečním prostředí, stát trochu stranou.

Kdo bokem rozhodně nepostává, je temný Shackleton, kterému v nedávné době vyšly hned dvě naprosto prvotřídní desky. Na první remixové jde 'jen' o nové interpretace již známých skladeb: dub techno mág Pole si vzal na starosti 'Shortwave' a prověřený Peverelist si pohrál se strašidelným kouskem 'You Bring Me Down'. Především druhé jmenované pak díky hrůzu nahánějícímu šeptání a orientálním zvukům flétny stojí za to. Peverelist vše podložil tanečnějším bubínkovým rytmem a s citem svojí verzí dokázal předčit i originál. Nový, tentokrát plně sólový, příspěvek labelu Skull Disco, už podle názvu - Soundboy's Suicide Note - opět nevěstí nic veselého. K úvodní, na dubstep nezvykle epické (stopáž přesahuje 9 minut), 'The Rope Tightens...' si Sam Shackleton znovu přizval starého známého vokalistu Vengeance Tenfolda ze singlu 'Death Is Not Final', který mu tentokrát namluvil dlouhý, beznadějně sebevražedný monolog zralý na psychiatrický rozbor. Pasáže, ve kterých depresivní slova doplňují vzdálené chorály mučedníků a nezřetelné zvuky, vycházející jakoby z nejchladnějších zákoutí údolí smrti, šustí na pozadí, patří mezi to vůbec nejtemnější, co jakákoli hudba může nabídnout. Shackleton tak v tomto ohledu definitivně překonává i Buriala, jehož eponymní debut je proti 'Dopisu na rozloučenou' jen pohádkou na dobrou noc.

Abychom si z té vší temnoty nepodřezali žíly, na konec nějaké ty euforické emoce v podobě garážových 2stepovek. První z nich od Sullyho nese název Give Me Up a vyšla už v červnu tohoto roku na 2nd Drop Records. Atmosféra místy připomíná starou 90s elektroniku typu Orbital nebo FSOL a možná i pro svoji lehce nostalgickou notu působí tak neodolatelně. Zářijová 'Don't Know' od Synkra je pak parafrází na Burialovy hrátky s vokály, takže je jasné, že s pitch-up/down se tu nešetřilo. Výsledek je ovšem, i přes deficit originality, moc příjemný, takže nějaké to lehké vykrádaní se tu odpouští mnohem snáz než ve většině případů.

Několik důvodů proč (pořád ještě) kupovat analog

Best New Music

Ani nepamatuju, kdy jsem měl takový problém se sestavováním nějakých měsíčních a jiných charts jako zatím tento rok. Víc než kdykoli jindy pro mě byla hudba víc o retrospektivě a o poslouchání čehokoli bez rozdílu data výroby, než o hledání drahokamů ukrytých mezi nejnovějšími releasy. Zajímavou shodou je, že pohled do minulosti je také tím, co hýbe současnou (především techno/house) taneční scénou, ale to je celá kapitola na samostatný příspěvek. Přesto mi nemohlo uniknout množství zajímavé letošní muziky, kterou by byla škoda nezmínit a nedoporučit.

Flying Lotus - Los Angeles [Warp]
Prý letošní 'Untrue', akorát s mnohem menším hypem. Těžko soudit, jedno ale mají obě desky určitě společné: těžké beaty zalité deštěm a vinylovým praskáním. A obě jsou vynikající. Soundtrack Stevena Ellisona k nočnímu LA je tím albem, ze kterého těžko vytáhnete jednu skladbu, na kterou máte zrovna chuť - je příběhem, který si vždycky musíte prožít od začátku až do konce, přestože neustále mění svoji tvář. Vyprávění černošského hromotluka možná úplně nedoceníte napoprvé, s každým dalším poslechem ale budete - stejně jako u kvalitního filmu - objevovat další dílky skládačky, kterých jste si původně nevšimli, a obdivovat dokonalé řemeslo. Pokud vám při slově hip-hop naskakují pupínky, zkuste se přesvědčit o tom, že dokáže být i neodolatelně melancholický. Je jenom náhoda, že obal cd tak trochu připomíná legendární 'Mezzanine'?

Jacaszek - Treny [Miasmah]
Jestliže 'Los Angeles' označíme za místy pošmourné a posmutnělé, pak v případě polského exportu s názvem 'Treny' už musíme mluvit o hotových žalozpěvech. Těžko vám nebude jen z precizního mixu elektronických ploch a tesklivých houslových variací, album doprovázejí i střípky táhlých dámských vokálů, které pomáhají navozovat skoro až středověkou atmosféru. Množství nástrojů, nebo způsobů, jakými se vás tu rytíř Jacaszek pokouší oslovit, není nikterak velké, je ale znát, že své smuteční symfonie komponoval s velkou láskou a pečlivostí. Příkladem za všechny budiž skladba s příznačným názvem 'Żal', doprovázející promo video, v němž si můžete prohlédnout i celý Jacaszkův ansámbl. Deprese, ve které se s radostí rozpustíte.

Martyn - Natural Selection / Vancouver [3024]
Skoro to vypadá, že tenhle Holanďan se prostě nemýlí. Od května loňského roku, kdy oficiálně přešel z drum'n'bassu k dubstepu, se několika přesně mířenými releasy dokázal Martyn rychle dostat do naprosté elity žánru. Podobně jako jeho krajan 2562 se postupně zařadil do sympatické skupiny producentů umně kombinující techno a dubstep - jedno z nejsvěžejších nových spojení současné taneční scény. 'Vancouver' je přímým ztělesněním této estetiky; tyhle beaty nelze nikam spolehlivě zařadit. Zasněnější 'Natural Selection' pak připomíná spíše některé starší skladby jako 'Broken'. Samples

Spor - As Dust Falls [Subtitles]
D'n'b je hudba, kterou jsem si oblíbil rychle a i když na ni moc rád tancuju nebo si občas něco poslechnu, obohacovat vás sáhodlouhým výkladem o tom, kdo je třeba Spor, moc nemůžu. Zato vám spolehlivě můžu říct, že 'As Dust Falls' je prvotřídní emotivní drum'n'bass, ve kterém najdete moderní silné beaty i chytlavé vokály. Za zmínku stojí i celý - temnější a tvrdší - zbytek dvojEP 'Breath In, Scream Out'!

Konec tajností

Když se do vás, jakožto undergroundové star, opře už i bulvární The Sun, asi začnete tušit, že váš záměr přerostl do podoby, v které už ho nechcete dál udržovat. Do téhle situace se v poslední době dostal dubstepový hero Burial, který se po rocích spekulací rozhodl vyjít s pravdou (?) ven a na svém majspejs blogu se světu představil jako William Bevan a dokonce vystavil své foto. Jestli to jsou další hrátky s veřejností nebo realita, se možná nikdy nedozvíme, slibnější jsou ale konkrétní zprávy o dokončování dalšího alba a o chystaném vinylu. Připravovaná kompilace DJ-Kicks se dočkala minimálně odložení termínu releasu a sám autor se v dalším z nedávných postů na svém blogu nechal slyšet, že namíchání mixu není tak úplně jisté, jak si zřejmě všichni myslí.

Ať už je to jakkoli, většina fans se jistě shodne, že už je načase, aby opět promluvila hudba a dokázala, že povrchní tahanice s bulvárem nejsou tím, na čem Burialova pověst doopravdy stojí.