Ani nepamatuju, kdy jsem měl takový problém se sestavováním nějakých měsíčních a jiných charts jako zatím tento rok. Víc než kdykoli jindy pro mě byla hudba víc o retrospektivě a o poslouchání čehokoli bez rozdílu data výroby, než o hledání drahokamů ukrytých mezi nejnovějšími releasy. Zajímavou shodou je, že pohled do minulosti je také tím, co hýbe současnou (především techno/house) taneční scénou, ale to je celá kapitola na samostatný příspěvek. Přesto mi nemohlo uniknout množství zajímavé letošní muziky, kterou by byla škoda nezmínit a nedoporučit.
Flying Lotus - Los Angeles [Warp]
Prý letošní 'Untrue', akorát s mnohem menším hypem. Těžko soudit, jedno ale mají obě desky určitě společné: těžké beaty zalité deštěm a vinylovým praskáním. A obě jsou vynikající. Soundtrack Stevena Ellisona k nočnímu LA je tím albem, ze kterého těžko vytáhnete jednu skladbu, na kterou máte zrovna chuť - je příběhem, který si vždycky musíte prožít od začátku až do konce, přestože neustále mění svoji tvář. Vyprávění černošského hromotluka možná úplně nedoceníte napoprvé, s každým dalším poslechem ale budete - stejně jako u kvalitního filmu - objevovat další dílky skládačky, kterých jste si původně nevšimli, a obdivovat dokonalé řemeslo. Pokud vám při slově hip-hop naskakují pupínky, zkuste se přesvědčit o tom, že dokáže být i neodolatelně melancholický. Je jenom náhoda, že obal cd tak trochu připomíná legendární 'Mezzanine'?
Jacaszek - Treny [Miasmah]
Jestliže 'Los Angeles' označíme za místy pošmourné a posmutnělé, pak v případě polského exportu s názvem 'Treny' už musíme mluvit o hotových žalozpěvech. Těžko vám nebude jen z precizního mixu elektronických ploch a tesklivých houslových variací, album doprovázejí i střípky táhlých dámských vokálů, které pomáhají navozovat skoro až středověkou atmosféru. Množství nástrojů, nebo způsobů, jakými se vás tu rytíř Jacaszek pokouší oslovit, není nikterak velké, je ale znát, že své smuteční symfonie komponoval s velkou láskou a pečlivostí. Příkladem za všechny budiž skladba s příznačným názvem 'Żal', doprovázející promo video, v němž si můžete prohlédnout i celý Jacaszkův ansámbl. Deprese, ve které se s radostí rozpustíte.
Martyn - Natural Selection / Vancouver [3024]
Skoro to vypadá, že tenhle Holanďan se prostě nemýlí. Od května loňského roku, kdy oficiálně přešel z drum'n'bassu k dubstepu, se několika přesně mířenými releasy dokázal Martyn rychle dostat do naprosté elity žánru. Podobně jako jeho krajan 2562 se postupně zařadil do sympatické skupiny producentů umně kombinující techno a dubstep - jedno z nejsvěžejších nových spojení současné taneční scény. 'Vancouver' je přímým ztělesněním této estetiky; tyhle beaty nelze nikam spolehlivě zařadit. Zasněnější 'Natural Selection' pak připomíná spíše některé starší skladby jako 'Broken'. Samples
Spor - As Dust Falls [Subtitles]
D'n'b je hudba, kterou jsem si oblíbil rychle a i když na ni moc rád tancuju nebo si občas něco poslechnu, obohacovat vás sáhodlouhým výkladem o tom, kdo je třeba Spor, moc nemůžu. Zato vám spolehlivě můžu říct, že 'As Dust Falls' je prvotřídní emotivní drum'n'bass, ve kterém najdete moderní silné beaty i chytlavé vokály. Za zmínku stojí i celý - temnější a tvrdší - zbytek dvojEP 'Breath In, Scream Out'!
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
3 komentáře:
Zatím jsem poslechl jen Los Angels, bohužel se mě to nějak výrazněji nedotklo. Hodně jsem postrádal nějakou pevnou půdu pod nohama, kterou jsem cítil u Buriala, tady si ten beat skákal na můj vkus až moc proměnlivě. To bude ta deformace 4x4 :-). Kdybych měl přece jen něco vytáhnout, tak určitě Camel, pak Comet Course a Golden Diva. No a vinylový praskání je v dnešní době laptopů naprostej skvost.
Martyn mi zatím nic moc neříká a v nejbližší době asi ani nebude. Preferuju určitě Natural Selection, protože oproti Vancouveru se mi zdá míň do techna (které jsem ostatně nikdy nemusel).
As Dust Falls je prvotřídní skladba, drumec má tu výhodu, že je neuvěřitelně chytlavej, v tom žánru si mě získá spousta tracků, byť jen na krátkou dobu. Líbí se mi i zbytek EP.
Doporučuju Los Angeles nezatracovat a dát mu ještě šanci; ostatně to píšu i v té minirecenzi, že to není napoprvé. Napřed to nedává moc smysl, ale pak to do sebe všechno zapadne... :-)
Okomentovat