sobota 7. února 2009

Víc než tříměsíční ticho...

...mělo několik důvodů. Přesycenost informacemi o hudbě je tím prvním. Ať už to byly úvahy blogerů, recenze na nové desky a alba, nebo příspěvky na fórech - měl jsem pocit, že mi ani jedno z toho nedává téměř nic, a dokonce snad bere. Recenzi jsem kolikrát ani nepřečetl a podíval se jen na hodnocení (když nebylo extrémní, článek mě nezajímal). Natož abych ještě sám psal. Dál jsem se samozřejmě zamýšlel nad smyslem tohohle blogu a tím, jestli pokračovat, případně v jaké formě.

Inspiraci pro změnu mi přineslo právě pročítání jednoho z online deníčků, konkrétně Slow Listening Movement Michelangela Matose. Jedná se o jakýsi individuální projekt (nicméně s neskrývanou ambicí ovlivnit více lidí), který si klade za cíl změnit poslechové návyky vůči hudbě a svým způsobem zkvalitnit její konzumaci. Možná to zní trochu nesmyslně, ale v době, kdy je běžné, že se na pevných discích povalují mp3, které jsme ani neposlechli, je to celkem pochopitelné. Základní pravidla, která si pro sebe Matos stanovil, jsou prakticky dvě:

  • Stahovat vždy jen jednu mp3 najednou a další vždy až poté, co předchozí celou poslechne (to samé platí pro CD)
  • Snažit se poslouchat hudbu vždy celou, od začátku do konce, i když třeba zrovna nejde o uchu lahodící záležitost
Přišlo mi to málo.

Když jsem tedy mluvil o inspiraci, převzal jsem tato dvě pravidla, vymyslel si k nim další a začal je aplikovat předminulý pátek (6.2.).

  • Pokud se bude jednat o první poslech, nebudu při něm dělat žádnou jinou vedlejší činnost, která by mě rozptylovala - jinak řečeno: budu hudbě věnovat svoji plnou pozornost
  • Vést si evidenci o poslechnuté hudbě a po prvním poslechu k tomu vždy něco napsat
  • Stop navštěvování diskuzních fór a prakticky jakýchkoli stránek o hudbě (s výjimkou discogs.com a online obchodů s hudbou) za účelem co největšího odbourání vnějších vlivů, které můžou ovlivnit posluchačský zážitek (úsudek)
  • Upravené pravidlo pro vinyly: objednat samozřejmě lze větší množství než jeden naráz, ale každá nová deska musí být poslechnuta z obou stran a celá (pravidlo pro "první poslech" platí i tady)
Ačkoli to Matos popírá, výsledkem, a jedním z cílů, je trávit víc času s menším počtem hudby. Chápu, že to dnes leckomu může zdát jako hloupost; vždyť proč se dobrovolně omezovat? Tady je pro ilustraci reakce jednoho člověka, kterému jsem o svém plánu pověděl (dotyčná je mimochodem studentka VŠ): 

Ja si to u sebe predstavit nedokazu, ze bych si jen tak sedla a poslouchala nejakou hudbu...Nevim, mozna k tomu casem dospeju :o)

Říkal jsem si: To je to fakt takový problém? Opravdu dnes (mladým) lidem přijde nepředstavitelné poslouchat hudbu a plně se na ni koncentrovat? A nejde jen o hudbu, těch oblastí je samozřejmě víc, tady jde jen o to, čemu dáváte prioritu. Faktem je, že (a zmiňoval jsem to už několikrát) dnes má zkrátka kvantita před kvalitou přednost, a to kolikrát jen kvůli tomu, že to vůbec lze. Proč si nekoupit za pět tisíc přístroj, který fotí, přehrává hudbu, video a (navíc!) telefonuje, když výběr pořádného foťáku, mp3 přehrávače a dvdčka by dohromady vyšel tak třikrát dráž? Co na tom, že každou z těch funkcí dělá ten zázračný přístroj mizerně. Důležité je, že ji vůbec dělá. A tak je tomu i s námi. Posloucháme hudbu, píšeme si u toho s kamarády, po očku sledujeme zprávy a žvýkáme u toho večeři. Ukojíme snad všechny svoje smysly najednou, ale ve finále zůstaneme tak trochu prázdní. A když si na to zvykneme, už nám to pak ani nepřijde. Chtěl jsem na tomhle místě podotknout, že pokud tenhle trend vydrží, tak za padesát let (zřejmě dřív) budeme nejspíš schopní v jeden moment mít sex, nakupovat oblečení a vyřizovat pracovní záležitosti, ale pak mi došlo, že teoretická realizace by byla možná už dnes. Jen asi není moc magorů, kteří by souložili s notebookem/smartphonem v ruce... i když, kdo ví.

Zkrátka... v tom množství možností a podnětů ztrácíme schopnost udržet pozornost a soustředit se a pomaličku se stáváme čím dál víc povrchními. Pokusím se tedy aspoň u sebe něco z toho napravit (i když doufám, že nejsem ztracený případ).

5 komentářů:

Sq4Raa řekl(a)...

Pěkné a trefné. Kdysi jsem míval ,přetáčecí období'. Snad žádná mp3 u mě neběžela od začátku do konce. Pravdou ale je, že když jsem s tím skončil; přesně pro ty důvody, které popisuješ, začal jsem vnímat hudbu úplně jinak a všecny skladby si užíval víc. A i 9 minut trancu zní líp než pouhý breakdown :-)Ta pravidla, co sis stanoval jsou poměrně striktní. Sám bych se do nich nepouštěl, ale dá se tomu rozumět. Snad přinesou ovoce ;-)

paulandrews řekl(a)...

Jak jsem psal, je to otázka priorit. Stejně tak znám poměrně dost (převážně inteligentních) lidí, kteří nemají televizi, protože jediné, co mají ze sledování zpráv, je blbá nálada (a o zbytku programů snad nemá smysl mluvit). I když tohle dnes může být většinovou společností vnímané jako přijatelnější, obojí to jsou věci, nad kterými by si asi leckdo ťukal na čelo. Když se dnes mluví o konzumní společnosti, asi se myslí i tenhle aspekt (dopadu na lidskou psychiku, návyky), ale mám pocit, že se nezdůrazňuje moc často. I když je to asi logický důsledek. To ani nemluvím o tom, že lidi dnes často nedokážou být "prostě sami se sebou", možná proto, že by je najednou začaly napadat myšlenky, které by mohly být i zpochybňující, a ty přece nikdo nechce poslouchat. Ale to už jsou natolik čistě duchovní problémy, že i mě z lidí, kteří o nich mluví, často naskakují pupínky, takže to tady nebudu moc rozvádět :-)

Sq4Raa řekl(a)...

To jsme se ocitli v tak vzdálených vodách, že je to skoro na intelektuální posezení u zeleného čaje :-D. Nicmnéně s tou hudbou držím palce, u mě není až tak vysoko v pomyslném žebříčku, abych byl ochoten si na ni vyhradit potřebný čas.

paulandrews řekl(a)...

U mě právě asi taky ne, jak teď zjišťuju. Když vím, že nemůžu nic poslouchat "jen tak", hůř si na to hledám čas a kolikrát spíš upřednostním jinou činnost. No, budu o tom koneckonců ještě něco psát.

Anonymní řekl(a)...

dlouho jsem sem nezavital a hned se tu dejou jakysik experimenty, ty jses teda Pokustón :-)
Myslim si, ze pro cloveka jako ty, co hudbu beres vic nez zabavu, je tohle idealni reseni a docela su zvedavej na vysledek po nejake delsi dobe.
Ale jak sam pises, je tu problem si ten cas udelat. Ja kdyz tak nad tim premyslim, tak bych byl vubec rad, ze bych si nasel aspon v jednom dnu v tydnu treba hodinku dve na to plne se venovat poslechu hudby. A aj tak by to bylo na ukor nekoho nebo neceho. Cas od casu si od Stepana pujcim pionyry s mixakem a to je snad jediny, kdy se opravdu plne venuju hudbe (ale zas na ukor neceho). A musim priznat, ze takle mi vycisti hlavu snad uz jen tura po Tatrach.
Jinak hudba je pro me hlavne zabava a taky kulisa! Misto jednotlivych tracku si spis stahuju sety, v kterych me pak oslovujou perly, po kterych se pak teprv jednotlive pidim. A abych si hudbu taky vic vychutnal, tak proto chodim na akce a diskuzni fora neprozivam.
Vyrys